Distribuce softwaru v 21. století

Software je nedílnou a neoddělitelnou součástí drtivé většiny elektronických zařízení,které běžně používáme. Platí to zejména o počítačích, noteboocích, ale třeba i o mobilních telefonech, tabletech nebo televizorech. Pojďme se proto blíže podívat, jak je to dnes s jeho distribucí mezi uživatele.

 

Spolu s rychlým vývojem IT jako takového se samozřejmě musí vyvíjet také způsob, jak do koncových zařízení dostávat software, tedy například aplikace a hry, v širším slova smyslu však například i operační systémy, hardwarové ovladače, bezpečnostní aktualizace, nebo třeba i multimédia. Pro jednodušení se však nadále budeme bavit zejména o programech a hrách, protože tyto dvě oblasti se pravděpodobně týkají největší skupiny uživatelů.


Metody, pomocí kterých se šířil software, byly různé. Pokud pomineme opravdu staré typy médií, můžeme jmenovat například diskety, které by si měl pravděpodobně zatím pamatovat každý z nás. Diskety byly sice pomalé a nespolehlivé, ale ve své době byly relativně cenově dostupné a populární a při troše trpělivosti jste si na nich domů novou hru přinesly. Postupem času se na trhu prosadily CD, jejichž kapacita byla oproti disketám vyšší o několik řádů a totéž jde říci o jejich spolehlivosti a rychlosti čtení. Ve své době tedy šlo o populární nosič softwaru, který majitelům více méně vyhovoval a pro běžný provoz byl zcela dostatečný. Ani zde se však vývoj samozřejmě nezastavil a o několik let později světlo světa spatřil další typ média – DVD. Kapacita opět (ve srovnání s CD) vzrostla o několik řádů a mezi dodavateli programů i her šlo o populární řešení, se kterým se běžně setkáváme i dnes. Zmínit musíme i média typu Blu-Ray, jejichž kapacita se pohybuje v řádech desítek GB, a která se kromě distribuce fi lmů prosadila zejména v oblasti konzolových her (například Microsoft Xbox či Sony PlayStation).

Výčet fyzických médií výše rozhodně není kompletní a vyčerpávající, doplnit bychom mohli například i různé formy paměťových karet nebo třeba USB fl ash disky, ale nám to pro tuto chvíli bude stačit, protože se právě dostáváme k doposud nejaktuálnější a stále oblíbenější formě šíření softwaru, totiž k elektronické distribuci.

Popularita elektronické distribuce softwaru (i samostatných ESD licencí) rychle roste z několika důvodů:

  • Je jednoduchá – zákazníkovi stačí navštívit webové stránky svého oblíbeného prodejce či distributora (včetně AT Computers, respektive Triline, který dnes nabízí elektronické licence pro tisíce různých softwarových titulů), případně aplikační katalog ve svém smartphonu či tabletu, a ihned může stahovat a instalovat (v případě placeného softwaru je tento proces o něco delší kvůli nutnosti zadat údaje k platební kartě, případně k jinému způsoby platby). Po zaplacení je možné software zaregistrovat na dané platformě a následně ihned používat (samozřejmě záleží na velikosti – pokud jde o větší software, je nutné počítat s tím, že se bude stahovat a instalovat o něco déle).
  • V případě nákupu samostatné licence (ESD) si lze software stáhnout například z webových stránek výrobce, případně lze použít i starší instalační médium, které již vlastníte, a následně doplnit nový licenční kód.
  • Není nutné nikam chodit – vše vyřídíte na několik málo kliknutí ze svého pracoviště či domova.
  • Obejde se bez fyzických nosičů – čím víc fyzických věcí potřebujete, tím větší je riziko, že se něco pokazí. Datový nosič můžete ztratit, zapomenout, poškodit… V případě elektronické dist
  • S absencí fyzických nosičů souvisí také možnost zcela vypustit jejich čtečky či mechaniky – například nové notebooky již většinou mechanikou pro čtení optických disků nedisponují, a prostor, který po nich zbyl, lze využít například pro zmenšení konstrukce, osazení účinnějšího chlazení, většího akumulátoru nebo třeba druhého pevného disku.
  • Výrobci mají software pod kontrolou – jednoduše tedy mohou distribuovat například aktualizace nebo nové verze. Navíc by se do takového softwaru neměly dostat například viry.
  • Zákazníci často získávají různé výhody – řada poskytovatelů umožňuje získat nejrůznější bonusy, typicky například přístup k betaverzím her ještě předtím, než se dostanou do oficiálního prodeje, nebo vybrané tituly koupit s předstihem.
  • Jednoduchá obnova – při nákupu nového PC, havárii stávajícího nebo v jiných podobných případech lze software rychle obnovit, u her často včetně uložených pozic nebo postav.
  • U kvalitních dodavatelů softwaru nechybí přehledné katalogy včetně možnosti třídění, vyhledávání a hodnocení. Někteří poskytovatelé také umožňují software vyzkoušet například formou časově nebo funkčně omezené verze, nebo mu dokonce vrátí peníze, pokud není s funkčností spokojen.
  • Ve firmách (či jakýchkoli větších institucích) lze elektronické licence spravovat centrálně,což je jednodušší a přehlednější, než správa fyzických médií. Domácí uživatel takto může mít na jednom místě například všechny své hry.
  • Cenově dostupný a rychlý internet je dnes běžně k dispozici takřka vždy a všude.
  • Pro jistotu si ještě rozveďme, jak fungují výše zmiňované ESD licence. Je to jednoduché – zákazník místo fyzického nosiče obdrží číselný klíč (nejčastěji do mailu), který následně na své platformě zaregistruje ke svému účtu. Program nebo hra je následně přiřazen do uživatelovy knihovny, odkud jej lze stáhnout. V některých případech (typicky například u DLC, tedy rozšiřujících balíčků do her, nebo bodů do her FIFA či NHL) ani neexistuje jiná možnost – jsou dostupné jen a pouze elektronicky.

Závěrem

Na elektronickou formu distribuce softwaru (či jeho ESD licencí) se můžeme dívat různým pohledem (vložit DVD do mechaniky může být pro řadu uživatelů prostě jednodušší), ale dovolím si tvrdit, že v případě většiny zákazníků výhody převažují nad nevýhodami. Jednotlivé důvody, proč tomu tak je, jsme si vyjmenovali výše, proto mi nezbývá, než vám doporučit si moderní distribuční model osobně vyzkoušet a sám si říci, zda je lepší běhat do obchodu, nebo si software či hru kdykoli a kdekoli během několika minut pořídit přes internet. A navíc ušetříte spoustu místa :-)

Autor: František Doupal, zdroj: www.rmol.cz